Ta desátá

Kocouří licoměrnost,

kocouří pýcha.

Zebou nohy od zimy do podzimu.

Snad někdy pozná,kým v životě minulém byla.

Snad na schůzku s bohyní Maatou přicupitá včas.

Snad se sestřičkou Smrtí

zatancuje si

polku pěkně od podlahy.

Líbá nohy samotě.

Rytíři,vrať se zpět k princeznám do pohádek!

Zřícenina hladu bližší než svoboda-

tím blíž,blíž k blazeovaným perspektivám lidstva.

Svůdná cudnost svůdně a cudně

dodnes v pekle cídí zrezavělé hrnce.

Tím blíž k hladu-

blíž,blíž k bledému domu.

Vděčná vášnivost vděčně a vášnivě

plánuje ve stavu beztíže

příští stížnosti oranžové bytosti na lidskou rasu.

Tím blíž princeznám-

blíž,blíž k zlenivělému hadovi z ráje.

Zdravá chudoba zdravě a chudobně

s božskou prozřetelností

zabíjí nudu ve válce.

Tím blíž ke Smrti-

blíž,bliž k nastuzené bohyni Maatě.

Kocouří dotěrnost,

kocouří pokornost.

Vzdá boj?

Racek a moře.

Blíž,blíž k bludišti bledého domu.

Vzdá boj?

Srp a poušť.

Blíž,blíž k monstrózní pravdě

o zlenivělém hadovi z ráje.

Smrt s bohyní Maatou se snaží usnadnit

blazeovaným perpektivám lidstva

vstup na světovou scénu.

Šťastný konec kocouřích milostných spádů.

Kočka a pěnkava.

Člověk se chytře a záludně hrne vstříc záhubě.

Blíž k samotě-

blíž,blíž ke kartáči,hadru,vodě

a špinavé podlaze bludiště bledého domu.

Racek a poušť,

srp a moře.

Hvězdo,spi,

oči neotevírej.

Nohy ti stejně zebou od zimy do podzimu,

tak jako je Neomluvitelná Dokonalost lidské rasy?